První zmínka o nejstarší malostranské lékárně, později zvané U Černého orla, pochází z konce 15. století. V té době v Praze existovalo asi 20 lékáren, z nichž většina byla na Starém Městě, na Malé Straně doposud žádná. Roku 1488 koupil měšťan Bartoloměj dům č. 205 na rohu dnešní Nerudovy a Zámecké ulice (dnes restaurace U Kocoura) a se svou ženou Kateřinou v něm začal provozovat lékárnu. V roce 1497 dům s lékárnou prodali. Během následujících let a staletí dům i lékárna vystřídaly mnoho majitelů a nájemců, z nichž některým se dařilo hůře, jiným lépe. Jeden z nich, Martin Šerkl, po roce 1613 dokonce lékárnu přestěhoval o kousek výš do domu 207, aby ji začátkem 18. století další z řady majitelů, Michal Münzerieder, přestěhoval zpět na původní místo. Někteří z lékárníků U Černého orla se mohli pyšnit funkcí královského (dvorního) lékárníka, např. zmínění Šerkl a Münzerieder

nebo nejvýznamnější lékárník od Černého orla z „předfragnerovského“ období, Matyáš Sallaba, který lékárnu vlastnil v letech 1762–1774. Pocházel z Týna nad Vltavou, svou lékárnickou kariéru zahájil ve Vídni, ale brzy se přesunul do Prahy, kde v roce 1762 koupil lékárnu U Černého orla. Těšil se výtečné pověsti a roku 1763 obdržel od panovnice Marie Terezie titul českého dvorního lékárníka (reprodukci tohoto privilegia s překladem si můžete prohlédnout v oficíně naší lékárny).  

Kondici lékárny během staletí zákonitě ovlivňovaly vedle schopností a úrovně jejích majitelů i historické, většinou tragické události. Velký požár Malé Strany v roce 1541 se nevyhnul ani domu s lékárnou; mnohokrát se v provozu lékárny odrazily politické

události, války nebo morové a jiné epidemie, které s sebou na jednu stranu nesly úbytek obyvatel, drancování nepřátelskými vojsky, potíže se zásobováním, na druhou i vyšší potřebu léků. Lékárna U Černého orla tak byla svědkem např. odchodu svého

majitele evangelíka Šerkla při pobělohorských emigracích nekatolíků, vpádů cizích vojsk do Prahy během třicetileté války, války o rakouské dědictví a dalších konfliktů nebo různých epidemií, včetně poslední pražské epidemie moru v letech 1713–1715. 

Nejstarší malostranskou lékárnu neohrozilo ani otvírání dalších lékáren na Malé Straně, např. U Bílého orla v dolní části Malostranského náměstí nebo U Zlatého lva v Nerudově ulici. 

Začátek nové éry přinesl rok 1857, kdy lékárnu koupil PhMr. Benjamin Fragner (1824–1886). Benjamin Fragner, původem z Plzně, dokončil studium farmacie na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě v roce 1852. V lékárně U Černého orla během studií pracoval jako sustentant (adept lékárnictví po praxi a zkoušce, bez dokončeného studia) a od svého někdejšího vedoucího, lékárníka Jana Purmana,

dům i s lékárnou koupil. Se svou chotí Cecílií, rozenou Ottovou z Písku, v roce 1858 přesídlil na Malou Stranu. Benjamin Fragner byl pokrokovým lékárníkem. Na rozdíl od mnoha kolegů své doby byl příznivcem výroby léčivých přípravků v lékárnách ve velkém množství (tzv. specialit). 

Jednou z nejvěhlasnějších a nejúspěšnějších specialit Fragnerovy lékárny se stala Pražská domácí mast, vyráběná od roku 1866. Používala se k hojení drobných poranění, spálenin apod. Pražská domácí mast se nadále vyráběla i v továrně B. Fragner v Dolních Měcholupech (viz níže), a to i po jejím znárodnění, až do poloviny 20. století. Modifikovanou Novou pražskou domácí mast dnes vyrábí i naše lékárna. Dalšími specialitami lékárny Benjamina Fragnera byly např Dr. Rosy životní balsam (na narušené trávení) nebo Šťáva z mechatin (na odkašlávání). 

V roce 1886 převzal lékárnu Benjaminův syn Dr. PhMr. Karel Fragner (1861–1926). Ten vystudoval farmacii v Praze (1881). Později odjel studovat do Paříže, ale kvůli otcově smrti se předčasně vrátil, aby převzal rodinnou lékárnu. Karel realizoval otcovu myšlenku na rozšíření lékárny: radikální rekonstrukcí Myllnerovských domů na Malostranském náměstí č. 203 a 204 povstal novorenesanční dům, do nějž byla lékárna U Černého orla v roce 1889 přesunuta a v němž sídlí dodnes. Architekty přestavby byli Jan a Josef Rixi, fasádu zdobí sgrafita podle návrhu Mikoláše Alše. Vybavení oficíny dodala firma Karel Schürer. Lékárnu kromě oficíny tvořilo několik

laboratoří, skladů či balírna. Vznikla tak lékárna a chemicko-farmaceutická laboratoř zařízená jak skvostným tradičním vybavením, tak moderní přístrojovou technikou (např. parní přístroj, dvouplášťové kotle, stroje na tření mastí, lisy na oleje a tinktury, vakuový přístroj; některé dodala pražská firma Novák a Jahn). 

Kromě provozu a rozvoje své lékárny se Karel Fragner věnoval také výzkumu (např. izolaci alkaloidů, jako řada jeho zahraničních kolegů té doby), překladatelské a přednáškové činnosti, byl činovníkem několika farmaceutických organizací (např. předsedou České lékárnické společnosti). V roce 1896 byl spolupředsedou II. mezinárodní výstavy lékárnické, která se konala v Praze. Císař Franišek Josef I. při své návštěvě výstavy okomentoval Fragnerovy speciality slovy „Toť jsou vesměs krásné preparáty farmaceutické“. Roku 1899 získal lékárník Fragner titul dvorního dodavatele lučebních a lékárnických výrobků.

Sortiment specialit Fragnerovy lékárny se úspěšně rozšiřoval, byly dodávány do dalších lékáren v tuzemsku i zahraničí. Z množství výrobků uveďme několik příkladů: 

Antiseptické ústní perle (od roku 1898), později Antiperle, které pak byly továrně vyráběny do roku 1951. Od roku 1960 je jako cukrovinku začal vyrábět podnik Sfinx. V roce 2025 naše lékárna přípravu Antiperlí obnovila. 

Thymomel scillae (od roku 1904), sirup proti kašli s tymi ánovou silicí, medem cibulovým octem. Od roku 1949 se továrně vyráběl s modifikovaným složením jako Thymomel; vyrábí se dodnes. 

Contrheuman (od roku 1907), topický přípravek proti revmatickým bolestem s obsahem kaštanového extraktu, mentholu a salicylátu. Obdobný přípravek (se salicylátem, mentholem a kafrem) pod názvem Reumalka naše lékárna stále připravuje. 

Youghurt Maya (od roku 1914), granulát pro domácí přípravu jogurtu užívaný jako dietetický prostředek k úpravě trávení a k posílení imunitního systému. 

Karel Fragner se svou ženou Angelikou, rozenou Jahnovou, měli 8 dětí. Z nich se v otcových šlépějích vydali synové Richard (1893–1954) a Jiří (1900–1977). 

Dr. Ing. PhMr. Jiří Fragner (1900–1977), který vystudoval farmacii na Karlově univerzitě (1920) a chemii na Vysoké škole chemicko-technologické (1922), se podobně jako jeho otec vrátil předčasně domů ze zahraničního pobytu, v jeho případě ve Spojených státech amerických, aby se starším bratrem Richardem převzal rodinnou lékárnu po otcově smrti. I pod vedením nové generace Fragnerů se

lékárna úspěšně rozvíjela, až přestala její výrobní kapacita postačovat. Proto rodina vybudovala moderní farmaceutickou továrnu v Dolních Měcholupech, kterou na počest svého děda, prvního lékárníka z Fragnerova rodu, pojmenovali B. Fragner. V roce 1930 byla hromadná výroba specialit přesunuta z Malostranského náměstí do nové továrny. Navzdory tomu, že továrna vznikala v době hospodářské krize, se brzy etablovala jako úspěšná firma, disponující také vlastním výzkumným oddělením. Pokračovala v produkci některých tradičních specialit Fragnerovy lékárny, ale do výroby zavedla široké spektrum nových léčivých přípravků (např. Celaskon,

Contraspan, Hysteps, ve spolupráci s firmou Interpharma Infadin či Infadolan) i léčivých látek. Vedení továrny se ujal Jiří Fragner, zatímco malostranskou lékárnu vedl do roku 1940 Dr. PhMr. Richard Fragner.

Během 2. světové války zaměstnal Jiří Fragner v továrně řadu odborníků i studentů ze zavřených vysokých škol, stejně jako umělců, aby jim poskytl ochranu před nuceným nasazením a dalšími hrozbami nacistického režimu. Byl také zapojen do ilegální odbojové činnosti: ve spolupráci s RNDr. PhMr. Václavem Došlíkem, prokuristou firmy B. Fragner a od roku 1940 provizorem lékárny, který byl napojen na odbojovou skupinu Bílá hora, ilegálně zásoboval nacistické věznice a koncentrační tábory (dokonce Dachau) vitamíny, léky a zdravotnickým materiálem; také odboji poskytoval nemalou finanční podporu. K tomuto účelu byla dokonce vyhrazena dr. Došlíkovi jedna místnost ve 3. patře malostranského domu, o jejímž pravém účelu věděla jen hrstka lidí. Protože v domě sídlila lékárna, část administrativy firmy B. Fragner i ordinace MUDr. Horešovského, nevzbuzoval vstup velkého množství osob do domu podezření. V roce 1942 vystřídal na pozici provizora lékárny V. Došlíka PhMr. Jaroslav Šťáhlavský, aby dr. Došlík měl více prostoru na koordinaci odbojových aktivit.

V roce 1943 došlo právně k oddělení lékárny a továrny: firma B. Fragner prodala lékárnu Richardu Fragnerovi, který své sourozence přijal jako tiché společníky. V té době nikdo nemohl vědět, že tento krok po roce 1989 umožní restituci lékárny.

Po druhé světové válce podniky rodiny Fragnerů samozřejmě neunikly osudu všech lékáren a farmaceutických firem v Československu.

Továrna B. Fragner byla znárodněna již v první znárodňovací vlně farmaceutického průmyslu v roce 1945 a spolu s dalšími začleněna do podniku Spojené farmaceutické závody (SPOFA). Náměstkem ředitele se díky svým znalostem a zkušenostem z průmyslové farmacie stal Jiří Fragner, ovšem záhy byl jako režimu nepohodlná osoba propuštěn. Po několika letech v soukromé patentové kanceláři nastoupil do Výzkumného ústavu potravinářské technologie, kde úspěšně vedl výzkumnou skupinu pro vitamíny. V roce 1958, kdy byl při dalších čistkách označen jako nežádoucí, se mu podařilo odvolat proti nařízenému místu posunovače na železnici a zbytek profesionální kariéry plodně strávil v Encyklopedickém ústavu Československé akademie věd. Při následujících reorganizacích státního kolosu SPOFA byla bývalá továrna B. Fragner sloučena s dalšími znárodněnými pražskými firmami (Interpharma v Modřanech, Remed na Žižkově, Medica ve Vysočanech) a v rámci uskupení SPOFA utvořila národní podnik Léčiva s ředitelstvím v Dolních Měcholupech, kde zůstal také jeden z výrobních závodů. Nová etapa pro původní firmu B. Fragner nastala po roce 1989, ovšem už bez účasti potomků zakladatelů továrny z rodu Fragnerů. Národní podnik Léčiva byl privatizací přeměněn na Léčiva, a. s., a po akvizici slovenského podniku Slovakofarma Hlohovec v roce 2003 vznikla společnost Zentiva, která v Dolních Měcholupech sídlí dodnes a z níž se stal přední středoevropský výrobce generických léků. Zentiva se i dnes hlásí ke svým malostranským kořenům v lékárně U Černého orla.

Majitelem lékárny U Černého orla se roku 1947 stal RNDr. PhMr. Miroslav Steinocher, synovec Richarda a Jiřího Fragnera, s tichými společníky z řad svých příbuzných. Ovšem v roce 1949 byla lékárna znárodněna a stala se součástí národního podniku Medika, později, po dalších reorganizacích lékárenské péče v Československu, součástí lékárenské služby Obvodního ústavu národního zdraví Praha 1. Oproti mnoha dalším, i historickým lékárnám (např. blízké Dittrichovy lékárny v domě U Zlatého lva v Nerudově ulici), byla ušetřena zrušení a dočkala se konce totalitního režimu v roce 1989. Byla restituována; posledním lékárníkem z rodu Fragnerů byl opět Miroslav Steinocher (1919–1993). Poté lékárna vystřídala několik majitelů. Od roku 2022 je provozovatelem a vedoucím lékárníkem Fragnerovy lékárny U Černého orla Mgr. Branislav Fulier.